
Naše druhá taktická akce "
Project Galileo" se uskutečnila za příjemného podzimního počasí a až na pár nedostatků, které během ní vypluly na povrch, proběhla tak jak měla. Na rozdíl od Cerberosu, který byl koncipován tak, aby bylo držení budov naprosto bezpředmětné se při této akci přímo vybízelo dobytí dvou budov na severozápadním cípu raketové základny. Díky tomu jsme objevili fatální nedostatek, který tkvěl téměř v nemožnosti dobytí budovy, kterou obývala četa s medikem. Ten léčil padlé hráče, takže pokud nebyl podniknut masivní a opravdu velmi rychlý útok, jednotlivé čety se o budovy rozmazávaly jako komáři o přední sklo ferrari. Příště tedy bude vstup čet do budov samozřejmě zakázaný. Když už jsme u těch mediků, povinný desetisekundový limit byl mnohdy odbyt nesmyslným velmi rychlým a téměř neslyšným zablábolením "jednadvtřčtblbldeset" apod. Podařilo se nám však vymyslet způsob jak toto eliminovat a i bez použití obvazů pro příště pohodlně zabránit zkracování oživovacího limitu.

Mnoho hráčů uvádělo jako velký nedostatek respawn obou stran na jednom místě. K tomu bychom snad řekli jen to, že je evidentní, že hráči již / ještě nejsou zvyklí krýt si záda. Na většině našich akcí máte velmi velkou pravděpodobnost že váš nepřítel je před vámi a tak už týmy ani nevybírají hráče, kteří budou krýt 3. a 9. hodinu a už vůbec ne záda. To že se vám nepřítel objeví v zádech tedy naprostou většinu týmů zaskočí, ačkoliv by s tím měly počítat a připravit se na to. Bohužel k tomu přispěla i oživovací nekázeň žlutých. Ti nedodržovali oživovací cyklus čtvrt-třičtvrtě a na respawnu seděli kvůli svému občerstvení i deset až dvacet minut po respawnu. Tím zcela rozbili oživovací harmonogram a následně kolidovali s protistranou, kterou mělo dle pravidel dělit od oživení pohodlných patnáct minut. Abychom hráčům vyšli vstříc umístíme příště respawn nejen vždy pro každou stranu na jiném místě, ale občerstvení vč. posezení bude zrušeno, protože na tyto akce nepatří. Každý si sní co si přinese a to nejlépe na bojišti.
Nyní k výsledku hry, jejíž příběh si pro ilustraci můžete
přečíst zde. Akce se zúčastnilo 100 hráčů, načež za Uzbeckou armádu hrálo 20 a za obě hlavní strany konfliktu hrálo po 40 hráčích. Straně modrých pracovně označovaných jako Galileo se v časovém limitu podařilo nainstalovat a aktivovat všechny kalibrační přístroje. Technik při nich absolvoval celkem pět cest z nichž hned první těsně před svým cílem zaváněla fiaskem. Nedaleko cílové destinace se totiž nacházel opravdu tuhý odpor. Při druhé cestě modří zcela opomněli předchozí zabezpečení místa pokládky a postup technika se tak zastavil přibližně 40 metrů od cíle. Při snaze dobýt cíl byla útočná jednotka i technik zlikvidovaná nevyzpytatelným Uzbeckým vojákem. Další cesty byly již víceméně lépe zabezpečené a až na 4. technikovu cestu, skončily úspěšně.

Ačkoliv modří postavili všechny kalibrační přístroje, nedokázali je udržet spuštěné najednou po dobu půl hodiny, která byla později díky lepšímu kalibračnímu algoritmu zkrácena na 10 minut. Ke konci se vedly opravdu kruté boje o v pořadí 2. sestavený přístroj, který byl dle informací z velitelství několikrát vypnut a zapnut. Žlutým se krátce podařilo vypnout i v pořadí poslední postavený přístroj, ten však byl vcelku rychle dobyt zpět a znovu již ztracen nebyl. Velmi kruté boje se odehrávaly i u prvně postaveného přístroje, ten se však již vypnout nepodařilo. Hlavní cíl a to kalibrace satelitů, se tedy straně žlutých s pracovním názvem Glonass podařilo překazit a tak zvítězili. Závěrem bych chtěl poděkovat jak oběma generálům Bobovi a Jamesovi za skvělou práci, kterou odvedli, tak všem zúčastněným hráčům a to včetně neústupných členů Uzbecké armády. Doufám, že se uvidíme příští rok u další obdobné akce "Project Overthrow", jejíž zápletka i úkoly byly zasvěcenými označeny jako o mnoho zajímavější. Odkaz na pár fotek od nás
je zde. Rozsáhlá galerie od fotografa Stoupu
k zobrazení zde.